Pravda přibitá pravdou
bývá svatá
upálená nebo sťatá
Už zase nĕkde
vyvolení vylézají z chrámů
pranýřovat cit
a hordy kazisvĕtů křičí
Ubít je málo
Upálit
Už zase nĕKde
nahé kříže oblékají
cáry tĕla
Jakož i my
už zase odpouštíme svým
Na hranici
v očistném plameni
budeme spaseni
NUCENÍ VÍSEK
Dobrý človĕk
hledí si vlasatního prospĕchu
jako si dobré prase hledí
svého koryta
Dobří ještĕ žijí
Nažraní a spokojení
Připravení čekají na porážku.
- X – Y
Metař mete
Topič topí
Pekař peče
Blázen blázní
Herec hraje
Tanečnice tančí
Budíik budí
Kytka kvete
Jenom pan X je voják
Jenom pan Y je voják
Dva dĕlí totéž
Nepohodli se
Přišla válka
Metař nemet
Byla špína
Topič netopil
Byla zima
Pekař nepek
Byl hlad
Blázen se zbláznil
Herec prohrál
Budík nebudil
Čas stál
Metař Topič Pekař Blázen Herec
Šli do války
Za X
Za Y
Padli
Tanečnice přežila
Radostí tančila
X = Y
Podali si ruce
X = 0
Y = 0
Nula od nuly pojde
Na každého nednou dojde
Umřeli
Byl mír
Kytka kvetla dál
Vonĕl vesmír
Budík tikal
Tanečnice tančila
Porodila dva syny
Kajna a
PRAKTICKÁ STRÁNKA RELATIVITY
čas
13 hodin
07 minut
52 vteřin
roku
milióntého
tisícího
prvního
nĕkolik let před
právĕ teď
nĕkolik vteřin po
13 je smůla
ÓÓ je 2x nula
7 je štĕstí
7 trpaslíků
5 prstů v pĕsti
5 otazníků
2 jsou do páru
2 je víc než jeden
a míň je nĕkdy víc
milión a jedno přání
milión nesplnĕných
tisíc a jedna noc
jedna Šeherezáda
jeden život
jedna smrt
PROČ ASI
Ve váze na stole jsem vidĕl smát se človĕka
Byl nahý
Rostly mu růže nad hlavou
Zrnka prachu víří vzduhem
Ulice
Mĕsta
Lidé
Zrnka prachu se zastavila
Chodím po zemi
Na satolech stojí vázy s růžemi
Kvetou a vadnou
Zrnka prachu se zastavila
Ulice
Mĕsta
Lidé
Obyčejný prach
Ve váze na stole jsem vidĕl plakat človĕka
Byl nahý a nervózní
Rostli mu růže nad hlavou
ZTRÁTY A NÁLEZY
Jeden
nĕco
ztratí
Druhý
nĕco
najde
Ale tihle dva
se málokdy
potkají
DO ZEMĔ VOLAJÍCÍ
Šel človĕk
až tam kde skončí rozum
Šel rychle
okamžik nakolik žiju
Nĕjaký
nešťastník
zešílel
v naší
igelitové
epoše
Otročen zády
napsal do snĕhu
svoji potřebu
Ecce homo sapiens
Dlužíme si slova.
Dušana Barana smo poznali kot odličnega prevajalca iz češčine, zlasti so ga proslavili njegovi prevodi romanov Milana Kundera, a prevajal je tudi Skacela, brata Čapek, Nesvadbo in druge. Med njegovo rokopisno zapuščino sem našel tudi nekaj pesmi, ki so najbrž fragment tistega, kar je napisal, a se drugo zaradi njegovih dramatičnih selitev ni ohranilo. Objavljamo jih v češčini, kakor so nastale, kar je verjetno znak, kaj je bil njegov prvi jezik, ne glede na njegovo izjemno znanje slovenščine. Pesmi niso datirane, na rokopisu je nekaj zaznamkov »druge roke« v češčini in je verjetno, da so nastale v njegovem češkem obdobju, se pravi pred 1968. letom.
